Zachovejte paniku!

Hezký den,

dnes bych vám zde ráda napsala něco o panické atace, kterou prožívá člověk ve chvíli, kdy ho doslova pohltí záchvat úzkosti. Ataka může přijít naprosto kdykoliv a člověk ani nemusí znát důvod toho, proč se to zrovna děje. Může to být strachem z nějakého místa (přeplněná MHD, náměstí, atd.), z člověka nebo z určité situace. Většinou se to v tu chvíli nedá přesně definovat. Co je ale jisté, je fakt, že člověk je tímto stavem úplně paralyzovaný a může mít dokonce pocit, že dostal infarkt. A to jako fakt. Při atace se svírá hrdlo, cítíte bolest na hrudi, potíte se, třesou se vám ruce, podlamují kolena, špatně nebo jen těžce se vyjadřujete, atd.

V případě, že vás popadne záchvat paniky, je nejlepší odejít od toho, co zrovna děláte nebo co se děje (např. vystoupit z autobusu; odejít na místo, kde je méně lidí, atd.). Samozřejmě nejhorší je, když se ataka ohlásí v době, kdy jste ve škole, v práci nebo na jiném nevhodném místě. Sama to znám. Potom je dobré mít po ruce „první pomoc“ – a to sice léky, které vám na tyto situace předepsal lékař. Samozřejmě je také možnost poprosit někoho ze spolužáků, kolegů či přátel, kteří o vašich problémech ví, o pomoc. V tomhle jsem se naučila myslet hodně sama na sebe, protože moc lidí v okolí tenhle problém nechápalo. Obvykle jsem slýchávala věty: „Moc to řešíš!“, „Nevypadáš, že by Ti něco bylo“ nebo prostě „Přeháníš!“.

Nosím tedy s sebou stále „taštičku první záchrany“, která obsahuje Lexaurin a meduňkový čaj. Je to k nevíře, ale pomáhají mi také cigarety. Ale to nikomu samozřejmě nedoporučuji, to je naopak zlozvyk, kterého se chci co nejdříve zbavit.☺ Každopádně při vdechování tabákového kouře dochází k prohloubení dýchání, člověk se tak soustředí více na pravidelný dech a to je možná ten důvod, proč ho to pak zklidní.

Nezapomínejte, že máte vždycky právo říct, že vám není dobře (při návštěvě, atd.) a odejít do druhé místnosti. Nemusíte se za každou cenu účastnit nějaké akce nebo rodinné oslavy, pokud z toho máte obavy. Akorát byste se trápili. Pakliže máte někoho důvěrného, kdo by vám dělal společnost, a v jehož přítomnosti byste se cítili jistější, běžte s ním. Sami se do ničeho nehrňte. Je to pak jen horší.

Abych se vrátila k tomu, co jsem chtěla napsat.☺
Vždy máte právo na to dát si „pauzu“. Bez ohledu na to, co říkají ostatní a co si budou myslet. Jde o vás, o vaše zdraví. Na to hlavně myslete a nepociťujte výčitky. Ano, vím, že se to snadno řekne a sama s tím bojuji. Ale když se nad tím zamyslíte, tak se sami můžete ptát: „proč mám vlastně na názoru takového člověka záleží?“. A jak vlastně můžete s jistotou tvrdit, že to vůbec řeší? Jakožto člověk se sociální fóbií mohu říct, že vše vidíme mnohem katastrofálněji, než to ve skutečnosti je.

Závěr pro vás tedy je, že lidem jednoduše do hlavy nevidíte, a nemá cenu to více rozebírat. Buďte v tomhle tak trochu sobci. Nemusí vás zajímat, co si myslí ostatní, jde o to, abyste se vy cítili dobře a vyhnuli se nepříjemným situacím.

A zachovali tak KLID, ne paniku.☺

 

„V r. 2012 mi byla diagnostikována sociální fóbie a panické úzkostné stavy. Později porucha přizpůsobení - neadekvátní reakce na těžký stres. Potýkala jsem se také s problémem závislosti na alkoholu, absolovala jsem ústavní léčbu a nyní abstinuji. V jedné chvíli jsem se ocitla na úplném dně. Rozhodla jsem se však bojovat, abych mohla předat dál své zkušenosti, a pomoci tak lidem, kteří  jsou teprve na začátku své cesty v boji s duševním onemocněním či závislostí."
Můj příběh si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.