Problém jménem endometrióza a moje zkušenosti s laparoskopií

Hezký den,

kdo mě sledujete také na instagramu, tak jste jistě zaregistrovali, že jsem byla na plánovaném operačním vyšetření.

Jednalo se o laparoskopii a odeslal mě na ni můj gynekolog z důvodu podezření na endometriózu.

Pokud jste se s pojmem endometrióza ještě nesetkali, tak vysvětlím.

Oficiální odborná definice zní:

„Endometrióza je nejčastější gynekologické onemocnění žen v reprodukčním věku. Buňky endometria (sliznice dutiny děložní) se u nemocných žen nacházejí i mimo dutinu děložní, např. ve vejcovodech, na vaječnících či jinde v dutině břišní (dokonce mohou být nalezeny i na plicích či mozkových obalech). Endometrium uložené kdekoliv v lidském těle reaguje na hladiny pohlavních hormonů. To znamená, že v době menstruace dochází v ložiscích endometriózy ke krvácení a rozvoji chronického zánětu. Tyto tkáňové změny pak jsou jednou z nejčastějších příčin ženské neplodnosti.“

A v podstatě se jedná o to, že ona „endometria“ neboli kousky sliznice, která odcházejí z těla v době menstruace, se z těla nevyloučí a dostávají se na místa, kde nemají co pohledávat, a způsobují různé problémy – například záněty či srůsty, které byly problémem právě u mě. Kromě pohlavních orgánů se tyto části mohou dostat i do oblasti plic či do mozku.

Jak se endometrióza projevuje?

Jedním z příznaků je velmi bolestivá menstruace. A když píšu velmi, mám na mysli stavy, kdy bez léků na bolest nevstanete z postele, hapruje vám tlak, máte silné křeče a silně krvácíte (za den spotřebujete více než 8 hygienických vložek). Dalšími příznaky mohou být:  bolestivý pohlavní styk, bolesti při vyprazdňování, krvácení mimo cyklus a nepravidelná menstruace.

Jak se dá endometrióza diagnostikovat?

Nějaké příznaky endometriózy lze údajně vidět i na ultrazvuku. Ale kompletní diagnostika se provádí prostřednictvím tzv. laparoskopie, což je chirurgický zákrok, který se provádí v celkové anestezii a doba hospitalizace po operaci je v průměru 3 dny.

Jak laparoskopický zákrok probíhá?

Jak jsem již zmínila výše, laparoskopie probíhá v celkové anestezii a délka zákroku je přibližně 30 minut – 2 hodiny, dle rozsahu onemocnění. Operatér vám při ní udělá malý řez přes pupík, přes který se do bříška zavede kamerka, a poté 1 – 2 řezy po stranách podbřišku. Pokud v těle nalezne nějaké srůsty, které lze jednoduše při zákroku odstranit, tak je odstraní. Pokud je rozsah větší, bývá naplánovaná i druhá operace, kde je již řez veden přes břicho.

A jak to celé probíhalo u mě?

Vraťme se úplně na začátek, kdy se u mě začal tento problém řešit.

Přibližně kolem mých 18 let, kdy jsem po cca půl roce přestala užívat hormonální antikoncepci, jsem začala mít problém s velmi bolestivou menstruací. Můj tehdejší gynekolog nad tím mávnul rukou a od sestry u něj v ordinaci jsem si dokonce vyslechla, že „to je úplně normální, že její dcera to má taky a nemám to vůbec řešit“. Tenkrát jsem si řekla, že to asi opravdu zbytečně moc řeším a dál jsem se při svých dnech ládovala ibalginy.

Postupem času se však bolesti stupňovaly, přidaly se silné křeče a krvácení. Koncem minulého roku jsem se tedy svěřila svému novému lékaři, jelikož už jsem nebyla schopná bez léků na bolest fungovat (denně jsem se dostala až na 8 ibalginů) a do toho se u mě objevilo krvácení mimo cyklus a menstruace najednou přišla třeba o 2 týdny dříve. Současně mě trápily neustálé bolesti v podbřišku a tlak v zádech i mimo menstruaci a na nějaký sexuální život nebylo ani pomyšlení kvůli bolestem, které se hned dostavily.

Gynekolog zhodnotil moji situaci a vyslovil svoje podezření na endometriózu. Poté jsme se domluvili, že mě odešle na jakési vyšetření, kde buď endometriózu potvrdí nebo vyloučí. Nevěděla jsem, co to přesně obnáší, a on sám mi k tomu bohužel moc neřekl, proto jsem začala pátrat. Když jsem zjistila, o co se přesně jedná, měla jsem popravdě trochu strach, přeci jen jsem nikdy žádnou operaci neabsolvovala. Domluvila jsem si tedy termín „kolečka“ u různých lékařů, neboť před laparoskopií musíte mít připraveno několik vyšetření – EKG, rozbor krve a interní vyšetření, které nesmí být starší více jak 2 týdny.

Po absolvování všech příslušných vyšetření mě 12.5.2021 čekal nástup do nemocnice. Věděla jsem, že budeme muset být první den nalačno, a tak jsem si den předem udělala takový menší detox, kdy jsem jedla jen zeleninové saláty a pila neochucené minerální vody. No, musím říct, že k večeru už jsem teda měla pěkný hlad a zachraňoval mě jen nemocniční čaj, který jsem měla povolený do doby, než půjdu spát. 🙂
V první den mi ještě odebrali znovu krev, změřili tlak a napíchli kanylu. Nejhorší pro mě osobně bylo, když nám prováděli výplach střev neboli klystýr. Hodně lidí to zvládlo v pohodě, ale mě hned krátce po zavedení hadičky s vodou začaly ukrutně bolet střeva a to tak, že jsem musela sestřičku prosit, aby to na chvíli zastavila. I ona se divila, že mě to bolí. V tu chvíli mě poprvé napadlo, zda nebude problém právě v téhle oblasti.

Druhý den mě již čekala operace. Před zákrokem nám nabízeli Neurol, stejně jako předchozí den na spaní, abychom se uklidnili. První den jsem ho odmítla (beru na spaní vlastní léky), ale ráno jsem si ho nechala dát, protože jsem byla skutečně nervózní a vyklepaná. Poté mi nařídili, abych si oblékla antiembolické punčochy a vysvlékla se. Zabalili mě do nemocničního prostěradla a pár minut po půl deváté ranní jsem se už vezla na sál. Když jsem se na sále ocitla a viděla všechny ty zarouškované lékaře, zmocnil se mě šílený strach a musela jsem se až stydět, když mi nějaká ta slzička ukápla. Ale poslední, co si pamatuji, že mi anestioložka klidně říká: „tak teď jsme vám dali takového oblbovacího panáka pro začátek a pustíme tam další, za chvíli budete spát…“ 🙂

Celý zákrok trval asi hodinu a půl a po probuzení jsem jako první ucítila šílenou bolest v krku, ucpaný nos a nemohla jsem mluvit. To bylo kvůli intubaci, jak jsem se později dozvěděla. Na pokoji jsem se musela zavrtat pod peřinu až po hlavu, protože jsem byla úplně promrzlá, a usnula jsem v podstatě ihned na několik dalších hodin.

Krátce po operaci mi ještě napustili do žil antibiotika a nosili mi Novalgin na bolest, neboť mě bolelo celé tělo a to zejména v oblasti ramen. Při laparoskopii vás totiž napustí plynem kvůli lepší viditelnosti orgánů. Později za mnou dorazila operatérka a vysvětlila mi, kde byl u mě problém. Gynekologické orgány byly v pořádku, ale nalezly u mě srůsty na střevech, přesněji jsem měla střeva přirostlá k dutině břišní. Zajímalo mě, zda to vyřeší i problém s bolestmi při menstruaci a mimo ní, ale na to pouze odvětila, že „to si úplně nemyslí, že se to spraví nejspíše až po dětech“, „prostě některé ženské si to takhle vyberou a svíjí se v bolestech“. Z toho vyjádření jsem byla trochu rozmrzelá, ale i tak jsem si říkala, že to přeci muselo k něčemu být. Tuhle noc jsem tedy rozrušením nemohla moc spát, také nejčastěji usínám na boku a to nyní bohužel kvůli řezům na břiše nebylo možné. A samozřejmě to šlo hůř s prázdným žaludkem. 🙂 Jak jsem byla ráda, když mi ráno přinesli konečně snídani! 🙂

Domů jsem odcházela 15. 5., tedy jsem si v nemocnici pobyla celkem 3 dny. Následná rekonvalescence trvala ještě 2 týdny, ale již po týdnu jsem cítila velké zlepšení, přestala jsem krvácet a vše se v pořádku hojí. Musím říci, že mi odstranění srůstů opravdu pomohlo, hned týden po zákroku se dostavila menstruace a světe div se, přežila jsem ji bez jediného ibalginu. Sice jsem pociťovala nějaké bolesti, ale ne takové, abych nebyla schopna fungovat. Prostě vše, jak má být. 🙂 Jsem tedy ráda, že se slova operatérky nepotvrdily a že ten zákrok přeci jen k něčemu byl.

Závěrem si řekneme, na co se před laparoskopií připravit a co si určitě vzít s sebou:

Úplným základem jsou samozřejmě hygienické potřeby, vlastní ručníky, noční košile nebo volné pyžamo (které nebude tlačit na bříško), spodní prádlo, hygienické vložky (ty po operaci opravdu oceníte, protože první dny budete slabě krvácet), něco na čtení nebo si postahovat nějaké seriály do mobilu (ten čas se hrozně vleče, takže fakt doporučuji všema deseti) a neperlivé minerální vody (pokud si ale vystačíte s nemocničním čajem jako já, tak nemusíte).

Na co se určitě připravit dopředu, je holení. Já už si naštěstí předem pozjišťovala všemožné informace, tak jsem na to připravená byla. Ale pokud nechcete, aby vás holily sestřičky v nemocnici, tak na to určitě myslete. 🙂 Určitě doporučuji také zakoupit Hema gel, který se vám bude později při rekonvalescenci hodit na jizvičky, aby se správně hojily (tímto děkuji za tip své kamarádce Míše!). Je sice trochu dražší, ale stačí malé balení 5 g, které se pohybuje okolo 150 Kč. Stačí ho totiž nanést opravdu malinké množství.

Myslím, že jsem zde zmínila asi vše důležité, ale pokud vás napadnou ještě nějaké otázky, nebojte se ozvat do komentářů nebo do zpráv. 🙂
Určitě mě zajímají i vaše zkušenosti s endometriózou, například vaše tipy na stravu či bylinky, které vám pomáhají.

Budu se těšit u dalšího článku!

Hanka

_______________________________________________________________________________________________

Zdroje:

  1. https://www.fno.cz/gynekologicko-porodnicka-klinika/co-je-endometrioza

 

 

„Mou vášní je odvětví psychologie a vše s ním spojené. Vystudovala jsem obor humanitních věd se zaměřením na psychologii a v současné době nabízím pomoc lidem s depresí, úzkostmi či sociální fóbií. Snažím se jim ukázat cestu ve zdánlivě bezvýchodné situaci a učím je, jak bojovat s duševními problémy a případně se naučit s nimi žít tak, aby co nejméně ovlivňovaly jejich osobní život.“
Můj příběh si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.