Když inspirujete druhé, ale sami nedokážete udělat první krok

Krásný den,dnešek byl velmi zajímavým dnem, dokonce bych řekla, že jedním z těch šťastnějších za poslední dobu. Abych začala od začátku..

Včera jsme stály s kolegyní před kanceláří a probíraly vše možné od pracovních věcí až po sociální sítě. Když v tu prohodila: „přemýšlela jsem, že bych se stala tou food-bloggerkou, ale nevím“. A tak jsme se dostaly k tématu online předávání zkušeností, ať již prostřednictvím stránek, e-booků či webinářů.

Vyprávěla jsem jí, že přemýšlím o tom, že bych se právě do takové činnosti pustila, ale pořád nemám jasně stanovený koncept a hlavně mám strach. Mám strach, že se něco pokazí, že se mi okolí vysměje a raději to potom vzdám. Jako všechno. Vždycky. Když se nedaří.

Nenávidím ten pocit, když vím, že dělám zbytečně katastrofické závěry. Co kdyby? Rozum mluví jasně, tělo neposlouchá. Přitom se mi všechno zpětně jeví jako absurdní. Zatím začarovaný kruh…

Druhý den mi vyprávěla, že se do téhle činnosti asi díky mně dá, byla jsem ráda za ní, ale zároveň jsem měla vztek na sebe. Poslední dobou se mi střídají nálady jak na běžícím pásu. Když jsem si pár dní zpět založila tento blog, měla jsem hroznou radost a cítila jsem obrovské nadšení.

Následující den ráno jsem vstala a měla jsem chuť všechno smazat a odstranit všechny důkazy o jeho existenci.

Vážně nevím, jak tenhle projekt zvládnu, když je to se mnou jak na horské dráze. Mám strach, že ten stres, pocit, že se o mne někdo dozví, nezvládnu, a raději se vším seknu,

Zase mám pocit, že mám málo času, nic nestíhám, nikam se nedostanu. Když něco začnu, mám dojem, že to není ta pravá chvíle, atd.  Nejhorší je na tom ten pocit, že víte, že si musíte najít práci; něco, co vás bude živit, ale zároveň nechcete do práce, kde nad sebou budete mít někoho, kdo vaši práci neocení a navíc vás ta činnost nebude ani bavit, naplňovat.

Přemýšlíte nad vlastním projektem a všichni na vás tlačí, proč jste si ještě nenašli práci, a vy se v závěru cítíte jak „nemakačenko“, resp. máte dojem, že vás za něj okolí považuje, protože teď je přece tolik jiných pracovních nabídek a vy jste ustrnuli na tom samém místě.

A víte co?

Dnes mi oficiálně končila pracovní smlouva u společnosti, u které jsem pracovala. Dnes proběhl pohovor do jedné nejmenované organizace, kde zároveň pracuje i můj terapeut.  Byla jsem pozvána i na druhé kolo. 🙂 Tak uvidíme, jak vše dopadne a co mi ještě život přichystá. 🙂 Každopádně je to práce, ačkoli na zkrácený úvazek, která je mi hodně blízká a chtěla bych se o této oblasti dozvědět více.

Držte mi palce a ahoj!