Jak se dostanu na protialkoholní léčení a na co je třeba se připravit?

Hezký den,

tento článek už jsem měla nějakou dobu v plánu vydat.

Nyní budu mluvit ze své zkušenosti. Já se k léčbě dostala přes doporučení z psychiatrické ambulance. Dostala jsem od ošetřujícího lékaře kontakty a zbytek jsem si obstarávala sama. Zavolala jsem do psychiatrické nemocnice s tím, že mi byla doporučena ohledně protialkoholní léčby. Následně jsem se domluvila na pohovor, který musí každý pacient absolvovat. Zde se posuzuje motivace k léčbě a zda je opravdu nutná ústavní léčba nebo lze například pokračovat denním stacionářem. Na denním stacionáři se děje v podstatě to samé, co v ústavní léčbě, ale s tím rozdílem, že po skončení programu se můžete na noc vrátit domů a druhý den zase přijdete na stacionář.

U pohovorů je obvyklá čekací doba několik měsíců. Já čekala přes měsíc a co jsem se tak dozvěděla, tak to byla ještě krátká doba. V den pohovoru jsem poté dorazila do nemocnice, před vchodem mi dali ještě dýchnout a poté jsem pokračovala k lékařce. Ta se mě poté vyptala na několik oblastí z mého života a z těch usoudila, že je ústavní léčba opravdu na místě. Nejstěžejnější bylo moje tajné pití, neustálé myšlenky na alkohol, ztráta zájmu o koníčky, rozpad vztahů, ztráta zaměstnání kvůli alkoholovým eskapádům a také zdravotní obtíže.

Poté mi bylo řečeno, že nejbližší termín léčení je za dva měsíce. Do té doby jsem musela každou středu v týdnu volat do nemocnice, že mám o léčbu stále zájem. Takto si ověřovali motivaci člověka a pokud jste se neozvali, ze seznamu čekajících vás vyškrtli. V případě, že byste zvládli být „čistí“ tři týdny před nástupem do léčby, mohli jste se vyhnout detoxu, což je vlastně oddělení, kde vás nechají vystřízlivět. Já se detoxu nakonec zvládla vyhnout a tak jsem mohla pokračovat rovnou do léčby.

Léčba probíhala formou intenzivní skupinové terapie, individuálního sezení s psychiatrem, ergoterapie či například muzikoterapie. První dva týdny jsme neměli povoleno opouštět léčebnu, ale poté jsme měli možnost vycházek a po dalších týdnech i víkendových propustek. Bylo nám taktéž dovoleno navštívit setkání Anonymních alkoholiků.

Celkem jsem tedy na vstup do léčení čekala něco kolem tří měsíců. Bohužel tahle čekací doba je obvyklá a řekla bych, že někde je ještě delší. Poté jsem absolvovala 10 týdnů léčení + několik psychoterapeutických doléčovacích skupin. Není to obvyklá doba, v jiných léčebnách je standardní pobyt minimálně kolem 3 měsíců. Ovšem na klinice, kde jsem byla umístěna, je léčba intenzivnější a proto ta zkrácená doba. Současně to bylo také v internějším prostředí, protože na klinika má k dispozici pouze deset lůžek.

Ačkoliv jsem s některými postupy nesouhlasila, tato forma léčby mi opravdu dokázala pomoci a otevřela mi oči. Pokud máte zájem o více informací – například o kterou psychiatrickou kliniku se jednalo, ráda vám to sdělím v e-mailu nebo ve zprávách na facebooku či instagramu.

Děkuji za přečtení a pokud je alkohol zrovna vaším nepřítelem, nedejte mu šanci a řekněte si o pomoc.

„V r. 2012 mi byla diagnostikována sociální fóbie a panické úzkostné stavy. Později porucha přizpůsobení - neadekvátní reakce na těžký stres. Potýkala jsem se také s problémem závislosti na alkoholu, absolovala jsem ústavní léčbu a nyní abstinuji. V jedné chvíli jsem se ocitla na úplném dně. Rozhodla jsem se však bojovat, abych mohla předat dál své zkušenosti, a pomoci tak lidem, kteří  jsou teprve na začátku své cesty v boji s duševním onemocněním či závislostí." Můj příběh si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.