Nedávno mi jeden blízký přítel napsal: „jsem rád, že si konečně věříš!“. No, ne tak docela. Spíš skoro vůbec. Věci se mají tak…
Vždycky cítím euforii, když píšu nějaký článek nebo kapitolu do knihy, ale potom mě začnou přepadat myšlenky typu: „tohle přece nemůžeš zveřejnit“, „vždyť to nebude nikdo číst“ nebo „akorát se tím ztrapníš„. V tu chvíli bych to všechno nejraději smazala nebo rozcupovala na malé kousíčky.
A proč jsem začala článek takto? Nechci, aby si někdo myslel, že se mi o tom, co jsem prožívala nebo prožívám, píše lehce, nebo že snad dokonce se snažím být jen zajímavá. Naopak je to pro mne vážně velká výzva a současně trénink v podobě překonávání svých strachů. A to samé chci předat i vám, ukázat, že to jde. Když svému strachu budete čelit, tak vás to posune jen dál. Vždy mi můžete říct: „ale prosím tě, píšeš nesmysly“. To je samozřejmě v pořádku, ale víte jak se to říká: „kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby“. A ono to tak opravdu je.
V poslední době jsem často podléhala beznaději. Říkala si, že nic nemá smysl. Bojovala jsem s pocitem, že jsem nic nedokázala, a nikdy jsem nešla vstříc tomu, co jsem opravdu chtěla, protože jsem měla strach. A právě ten strach mě úplně pohltil. Životem jsem se jen tak plácala, na střídačku bylo dobře a pak jsem se zase ocitla skoro na úplném dně. To je také důvodem, proč jsem v poslední době nebyla tak aktivní.
Avšak nejlepším způsobem, jak se dostat z téhle existenční krize, se ukázal být záměr, který jsem chtěla následovat už před několika týdny, kdy jsem začala rozjíždět blog a web. A to sice terapie prostřednictvím sdílení s ostatními a vzájemná podpora. Tímto bych zároveň chtěla poděkovat za vaše zprávy plné milých a povzbudivých slov.☺
Možná jsem si tímhle musela zase projít, abych si ujasnila, co vlastně od života chci a kudy mám do budoucna směřovat.
A můj plán pro měsíc červen?
Stanovujete si také nějaké cíle pro další měsíc?
Je něco, s čím momentálně bojujete? A co vám v tom boji pomáhá?