Čas na „pozitivní deníček“

Krásný den,

hrozně se mi líbí myšlenka psaní tzv. „pozitivního deníčku“ neboli věcí, které se vám povedly nebo za které jste vděční. Připomnělo mi to také techniku, kterou nás tady v léčebně učí, a to sice najít si na každé negativní zkušenosti tři pozitiva – sice je někdy hledám horko těžko, ale vězte, že to opravdu pomáhá! Zjistila jsem, že tohle „přerámcování“ hodně potřebuji, protože často vidím věci o dost více negativněji, než ve skutečnosti jsou.

Poslední týden mě opět začaly napadat myšlenky typu, že jsem neudělala žádný pokrok a neustále se pohybuji v bludném kruhu, proto jsem si dnes sedla a bez odmlouvání si napsala, co jsem za těch pár dní pro sebe udělala, a z čeho mám radost.

A co mě tedy za posledních pár dnů potěšilo a za co jsem na sebe hrdá?
* dopsala jsem několik dopisů – hlavní je zejména ten pro mámu, který sice nebudu odesílat, ale utřídila jsem si v něm myšlenky, vím, co mě dovedlo k tomu, abych s ní přerušila kontakt (tuhle věc jsem hodně odkládala, protože vzpomínky ve mně vždycky vzbuzují ne moc dobré pocity); ráda bych to samé udělala v případě táty, ale to je trochu bolestivější záležitost

* pomalu, ale jistě, pravidelně píšu – nejsem ani v půlce přepisování a už mám padesát stran; a to nepočítám všelijaké cáry papírů okolo 🙂 (i když stále váhám, jestli s tím jít ven)

* během ergoterapie jsem stačila z korálků vytvořit krokodýla, štíra a stromek (ano, jak málo stačí k dětské radosti!)

* poslala jsem životopis na devět nabídek práce, dvě mám rozjednané  mimo

* pokročila jsem v psaní hiragany (japonština) + procvičuji angličtinu

* zvládla jsem rodinnou oslavu bez toho, abych se napila, ačkoliv jsem obsluhovala za barem (sestřičky v léčebně se křižovaly, ale já to tak tragicky vůbec nebrala, byla to pro mě práce jako každá jiná 🙂 a chutě jsem žádné neměla)

* byla jsem se podívat za tátou na hřbitově a navštívila jsem plzeňské farmářské + martinské trhy

* shodila jsem dvě kila (plánuji se vrátit na starou váhu 59 kg, ale to ještě chviličku potrvá)

* zavolala jsem starému kamarádovi z dětství k včerejšímu svátku a příjemně jsme si popovídali

* vybrala jsem si předlohu pro malbu, kterou bych ráda věnovala místnímu personálu příští týden při rozlučce

Vedete si také něco jako pozitivní deníček?

Budu se těšit na vaše komentáře, případně fotografie! 🙂