Blázni? Ne, realisté!

Krásný den,

některé možná již napadlo, že předchozí grafický citát byl pouze předzvěstí nového článku se stejnojmenným názvem.☺

Kdysi jsem od někoho slyšela, že právě lidé s depresemi a úzkostmi jsou ti „normální“, že vše vnímají více opravdově, vidí to, co ostatní nevidí, a celkově je problémy světa trápí více než zbytek obyvatelstva.

Když jsem si teď po nějaké době na to vzpomněla, trochu jsem zapátrala a opravdu! Němečtí a britští psychologové provedli výzkum, během kterého došli k zajímavým výsledkům.

Psychologické testy probíhaly tak, že byla skupině lidí předložena celá řada nepříjemných situací, které by mohly v jejich životě nastat. Z těchto problémů můžeme jmenovat například: smrtelnou nemoc, napadení jejich vlastní nebo blízké osoby, ale také různé globální problémy. Testovaní měli určit, jak pravděpodobné podle nich tyto události jsou. Když toto splnili, bylo jim psychology na základě statistik předloženo reálné procento pravděpodobnosti oněch situací.

Z výsledků bylo patrné, že někteří lidé možné vzorové situace dost přeceňovali nebo naopak podceňovali. Po uplynutí určité doby se výzkum opakoval a psychologové se ptali opět na stejné otázky. Udivující při následném vyhodnocování bylo to, že v případě situací, které byly dle statistik nejpravděpodobnější, měli určití testující problém přehodnotit svůj pohled a stále je označovali za méně alarmující, než ve skutečnosti jsou.

Z tohoto zjištění vědci usoudili, že většina lidí si v hlavě udržuje hlavně své „optimistické scénáře“ a má problém si přiznat i možná nebezpečí a to zlé, co to také obnáší. Dění v mozku testujících bylo zároveň sledováno neurology pomocí magnetické resonance, zjišťovali totiž, které oblasti jsou právě aktivní, když se člověk snaží přemýšlet o tom, jak vysoká je pravděpodobnost, že se určitá situace odehraje. Výsledky výzkumu poté zveřejnili v časopise Nature Neuroscience:

„Zjistili jsme, že optimismus se nachází ve špatném kódování informací ve frontálním kortexu. Chybné odhady jsou vlastně selektivním upravováním paměti, která podporuje nerealistický optimismus.“

A co toto prohlášení tedy znamená?
Ve zkratce vědci označili optimismus jako „neurologickou poruchu“, kdy má člověk problém připustit si to špatné, nevěří všemožným vizím o blížícím se nebezpečí; tyto informace raději vytěsňuje. Tato „porucha“ se však dle neurologů netýkala jedné specifické skupiny testovaných, a to sice lidí, kteří trpěli těžkými depresemi a byli nuceni je klinicky léčit.

Na druhou stranu je to trochu pesimistické zjištění v dnešní společnosti, kdy se každý označuje za „optimistu“, nemyslíte?☺


Použité zdroje: https://www.denik.cz/rodina/jedini-kdo-vidi-svet-realisticky-jsou-lide-s-tezkou-depresi-tvrdi-neurologove-20180822.html

„V r. 2012 mi byla diagnostikována sociální fóbie a panické úzkostné stavy. Později porucha přizpůsobení - neadekvátní reakce na těžký stres. Potýkala jsem se také s problémem závislosti na alkoholu, absolovala jsem ústavní léčbu a nyní abstinuji. V jedné chvíli jsem se ocitla na úplném dně. Rozhodla jsem se však bojovat, abych mohla předat dál své zkušenosti, a pomoci tak lidem, kteří  jsou teprve na začátku své cesty v boji s duševním onemocněním či závislostí."
Můj příběh si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.